PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Devin Townsend patrí nepochybne k najvýraznejším a najaktívnejším osobnostiam metalovej scény posledných desiatich rokov. Za ten čas stihol tento hyperaktívny pán pripraviť nejeden zaujímavý počin a aj napriek nespočetnému množstvu projektov a z toho vyplývajúcemu postihnutiu symptómami nadprodukcie si svojimi nápadmi dokázal udržať určitý, vzhľadom na množstvo vychrlených albumov úctyhodný štandard. Posledné roky však Devinovi dochádzajú nápady a inak príjemný počin „Accelerated Evolution“ alebo posledná „Synchestra“, či posledný počin pod hlavičkou STRAPPING YOUNG LAD, neprekonali dobové nadšenie pre neľútostný a brutálny „City“, nádherne snový projekt OCEAN MACHINE, pompéznu „Terria“ alebo hravého staršieho Ziltoidovho súrodenca s názvom „Infinity“. Z niektorých uvedených vydaní cítiť s odstupom času trochu kŕčovitú snahu o samoúčelný umelecký progresívny metal, vďaka ich svojskej a civilnej bezprostrednosti si k nim však našli cestu a s nostalgiou na ne dodnes spomínajú mnohí fanúšikovia s rôznymi hudobnými preferenciami.
Posledný počin s podivným názvom, streleným a chaotickým príbehom kofeínového tripu (z niektorých skladieb sa na poslucháča priam valí nervózna atmosféra stresu, zhonu a hyperaktivity, akoby sám autor chcel dať vonkajšiemu svetu pocítiť nálady a stavy ním zmietajúce) je avizovaným záverečným predstavením vyše desaťročie trvajúcej sezóny, pretože sa prepracovaný maestro rozhodol (konečne) oddýchnuť. O ukončenie jednej etapy sa tohto roku postaral Devin celkom sám, dokonca aj bicie programoval pomocou softvéru, ktorý používa aj Tomas Haake, bubeník MESHUGGAH.
„Ziltoid The Omniscient“ od začiatku dáva tušiť, že Devin ani tento krát neprekročí tieň vlastných starších albumov a pôjde skôr o bilancujúcu záležitosť, sumarizáciu predchádzajúcich úletov. Hneď úvodná „Hyperdrive“ prináša rekapituláciu drsnejších polôh i klávesovej orchestrálnosti alebo éterických zvoľnení na spôsob OCEAN MACHINE. „Planet Smasher“ a „Ziltoidia Attaxx!!!“ predvedú Devinov tvrdší rukopis z čias „Physicist“, prípadne z neskorších počinov STRAPPING YOUNG LAD. Pán Townsend, hoci v menšom počte, stále dokáže napísať pekné harmónie a disponuje vokálom schopným vkusnej nádhery, akú predvedie na začiatku „Solar Winds“, ktorá spolu s ďalšími dvoma nasledujúcimi kompozíciami predstavuje asi najzaujímavejšiu časť „Ziltoid The Omniscient“. Obe skladby, hoci vyskladané z tématicky, hudobne i náladovo odlišných sekvencií, neostávajú nič dlžné najvydarenejším momentom Devinovej diskografie. Ako zabudnutá vec z obdobia „Physicist“ znie rezká „Colour Your World“, avšak podobne ako v ostatných kompozíciách obliehajúcich hranicu desiatich minút, dôjde v jej priebehu na rôzne zmeny vrátane ezoteriky (evokujúcej druhú polovicu „Terria“), než sa všetko vráti do rýchlych otáčok z úvodu. Na záver sa, žiaľ, nekoná žiaden chytľavý životabudič typu „Slow Me Down“ a nenápadná „The Greys“ uzatvára kolekciu oddychovom tempe.
Nového teda na „Ziltoid The Omniscient“ nájdete ako šafránu, pôsobí skôr ako upratovanie v zásuvkách nepoužitých nápadov Devinovho stola. „Ziltoid The Omnicient“ rozhodne nepresvedči dlhoročných kritikov Devinovej tvorby, hoci jeho rozhodnutie zvoliť menšiu tvorivú pauzu namiesto predlžovania série bolestivého kŕča sebavykrádania za postupného vytrácania sa lepších nápadov si zaslúži (pri pohľade na iných trápiacich sa kolegov) miesto otázky „prečo až teraz“ skôr veľkú poklonu. Pokiaľ nepatríte medzi jeho nekritických fanatických obdivovateľov, určite mu nevyhnutný a zaslúžený oddych doprajete tiež.
Unavený Devin a všetko po starom.
6,5 / 10
Devin Townsend
- spev, gitara, basgitara, klávesy, programovanie
1. ZTO
2. By Your Command
3. Ziltoidia Attaxx!!!
4. Solar Winds
5. Hyperdrive
6. N9
7. Planet Smasher
8. Omnidimensional Creator
9. Color Your World
10. The Greys
11. Tall Latte
Epicloud (aka THE DEVIN TOWNSEND PROJECT) (2012)
Ghost 2 (aka THE DEVIN TOWNSEND PROJECT) (2011)
Ghost (aka THE DEVIN TOWNSEND PROJECT) (2011)
Deconstruction (aka THE DEVIN TOWNSEND PROJECT) (2011)
Addicted (aka THE DEVIN TOWNSEND PROJECT) (2009)
Ki (aka THE DEVIN TOWNSEND PROJECT) (2009)
Ziltoid The Omniscient (2007)
Synchestra (2006)
Accelerated Evolution (2003)
Terria (2001)
Physicist (2000)
Infinity (1999)
Ocean Machine: Biomech (1997)
Vydáno: 2007
Vydavatel: Hevy Devy Records / InsideOut
Stopáž: 53:46
Produkce: Devin Townsend
poměrně zábavná hudba .) přijde mi to takový zmatený jako celek, pořád dávám přednost SYL, i když ty už taky nejsou co bejvali
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.